víra taoistů

Taoismus (někdy psaný jako Daoismus) označuje filosofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti - psáno také transkripcí pinyin Laozi a Dào Dé Jīng) a Zhuangzi. Dále také rodinu čínských náboženských hnutí jako např. Zhengyi ("ortodoxe") nebo Quanzhen ("celá skutečnost"), která společně vedou k Zhang Daoling v pozdní dynastii Han. Nebo také čínské lidové náboženství. Slovo taoismus se používá k přeložení čínského Daojiao (道教) a Daojia (道家). Znak Tào 道 (nebo Dào) doslova znamená "cesta", ale v čínském náboženství a filosofii zíkal mnohem abstraktnější význam. Spojení Daojiao označuje taoismus jako náboženství ; Daojia se vztahuje k studiu učenců. Toto rozlišení je však samo o sobě dost nejasné způsobuje určité kontroverze.

Věrouka

Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin a jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou "příručkou" pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce a naplňuje jejich žaludky - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem. Mudrc v pojetí Taoismu reformuje a zodpovídá otázky, což je na hony vzdálené evropské představě o mentorujícím "moudrém muži". K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení", které je postaveno na několika základních principech.

Svět je v neustálém pohybu

Detail nelze oddělit od celku

Celek nelze oddělit od detailu

Protiklady harmonizují krajnosti

Stálost neexistuje

Pod vlivem lidového náboženství, které uctívalo mnoho bohů, se taoismus začal transformovat v náboženský systém, který uctíval hvězdné bohy a spravoval i vlastní církve. Z podnětu lidového náboženství vznikl nový panteon bohů. Na vrcholu tohoto panteonu stojí Lao-c' a pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty. Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu. V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6.-8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se). Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filozofické spekulace - myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou kosmu je tao, nediferencovaná prasubstance vesmíru, jeho prapříčina. "Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají." V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.